Podporuje stát rozvody a
spory rodičů? V minulém článku "Střídavka jako pomsta" jsem
zdůvodnil nepravdivost tvrzení odpůrkyň střídavé péče, že nám mužům,
usilujícím o střídavku, jde o pomstu.
Ne. Nejde. Nechceme jen ztratit vliv na výchovu svých potomků, kteří
také potřebují otce. S bývalou partnerkou chceme vycházet a společně
nebo alespoň střídavě se na výchově a péči podílet. Ví-li muž,
že by mu žena po rozvodu v kontaktu s dětmi bránila, je střídavka
jediným řešením. Náš stát je totiž znám svou bezzubostí rozsudky
vymáhat a viníky trestat.
Vlastně jedním směrem to stát umí. Například v případě dvouměsíčního
zpoždění při placení výživného dokáže stát rozhoudnout během několika
týdnů. Otec pak musí doplatit nejen pár tisíc dlužného výživného, ale i
mnoho desítek tisíc za náklady exekuce..
Tato rychlost tvrdost se zdůvodňuje nutností okamžitě zajistit přísun
prostředků nutných pro dítě. Vůbec se přitom nezkoumá například to, že
již paralelně běží řízení o snížení výživného, že dávno došlo ke změně
poměrů, že otec na vysoké výživné prostě při nejlepší vůli nemá peníze,
že matka dávno pobírá násobně vyšší plat, nakupuje nemovitosti, výživné
vyhazuje za prášky na hubnutí a dítě hlady rozhodně neumírá.. Výživné
tak dávno nestírá rozdíly v životní úrovni u otce a matky, ale naopak
je prohlubuje!
Rodič (statisticky většinou matka), který porušuje rozsudek tím, že
dítě prostě nepředává je v lepším případě za několik měsíců až let
postižen malou stokorunovou pokutou. Přitom citová škoda, která vzniká
přerušením vazeb mezi dítětem a druhým rodičem je závažnější a často
trvalá. Naopak neplatič výživného (důvod se nezkoumá) je v řádů týdnů
až měsíců tvrdě a nekompromisně přinucen zaplatit i mnohonásobek svého
celého platu. Komu? Exekutorovi. K dítěti peníze nedoputují.
Čím více rozvodů, tím více alimentů, odměn pro
právníky a exekutory. Proč v některých případech soudy jednají rychle a
tvrdě a v jiných mírně a pomalu? Pomáhá stát dětem nebo příživníkům na
lidském neštěstí? Nebylo by řešením prostě nařídit střídavou péči v
případě všech sporů o dítě, kdy oba rodiče jsou způsobilí a mají zájem
o dítě pečovat? Výživné pak nestanovovat žádnému z rodičů. Opatrovnická
jednání by se podstatně zkrátily, stát by ušetřil, nemusel by každých
pár let výživné přepočítávat a měl by čas třeba lépe zkoumat sporné
případy.
P.S.
K napsání článku mne inspiroval příběh blízké osoby, otce, jemuž bylo
vyhověno a byla nařízena střídavá péče. Bohužel mu přitom bylo na
základě omylu soudce vyměřeno výživné 3000 Kč. Otec se v zájmu
uklidnění situace neodvolal. V následujících letech se změnily poměry.
Matka ukončila mateřskou a její příjmy vyskočily z 6 tisíc na hodně
přes dvacet, koupila nemovitost. Otcovy příjmy stagnují kolem 12 000,
život přizpůsobil dítěti, ženě, která ho vyhnala z domu nakonec dům
prakticky přenechal. Při střídavé péči, kterou žena neusnadňuje, hradí
polovinu všech výdajů za dítě. Logicky se dostal se do finančních
potíží a kvůli pár tisícům, které zaplatil pozdě (v době
rozhodnutí soudu již byly 2 týdny na účtě ženy, ta soud neinformovala),
byla nařízena exekuce na téměř 100.000 Kč. A to již půl roku probíhá
řízení na úpravu výživného, takže soud o změně poměrů
ví. Spravedlnost či chamtivost? Vše je podle práva v pořádku.
|
|