 V rámci prezidentské amnestie byla z vězení
propuštěna řada osob odsouzených pro neplacení výživného. Tento krok
hodnotíme pozitivně ze dvou důvodů: jako nápravu některých
nespravedlností i jako ekonomicky racionální krok.
Částečná náprava nespravedlností
Rodiče se mají starat o své děti. Ve vyspělém světě však není zvykem,
aby lidé byli vězněni pro dluhy. Ostatně článek 8 Listiny základních
práv a svobod říká: "Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro
neschopnost dostát smluvnímu závazku." Přestože výživné není
závazkem smluvním, situace je podobná.
Je třeba upozornit i na to, že zdaleka ne všichni neplatiči jsou
nezodpovědní krkavčí rodiče. Výpočet alimentů u nás nemá žádná
stanovená pravidla. Bývalá ministryně Kovářová se pokusila napodobit
rakouské a německé tabulky výživného. "Udělala to velmi
neumělým způsobem," říká Aleš Hodina z portálu Střídavka.cz.
Tento pokus Kovářové se v praxi neujal.
Mnoho povinných si proto stěžuje, že výživné je stanovováno jen na
základě libovůle opatrovnických soudkyň. Bez ohledu na skutečné příjmy
rodičů, kteří pak výživné třeba nejsou schopni splácet. Někdy jeho výše
i výrazně překračuje běžné potřeby dítěte. V některých případech otcové
také obviňují soudkyně, že se jim vysokým výživným mstí - za snahu i po
rozvodu vychovávat své děti a neustoupit přežívajícímu klišé, že "děti
patří matce".
Takové případy patří mezi nejsmutnější. Jak říká Aleš Hodina, "výživné
nemůže nikdy plně nahradit osobní péči o děti." Někteří
rodiče, kteří se o své děti mohou a chtějí starat, se ovšem v systému
preferujícím péči jednoho rodiče stávají pouhými platiči alimentů.
Amnestie je jen jednorázovou a krátkodobou nápravou takových
nespravedlností. Do budoucna je potřeba, aby byla stanovena jasná a
spravedlivá pravidla pro výpočet výživného. A především aby před
výživným byla vždy preferovaná osobní péče a osobní zabezpečení potřeb
dětí (pokud se o ně rodiče mohou a chtějí starat).
Neefektivní věznění neplatičů
Propuštění neplatičů výživného má i významný ekonomický dopad. Náklady
na jeden den pobytu odsouzeného ve vězení jsou přibližně 1000 korun,
měsíčně je to tedy okolo 30 000 korun. Jako výrazně levnější se proto
jeví dokonce i ten postup, při kterém by stát doplácel dlužné výživné
ze svého rozpočtu a zároveň se jej pokusil z povinných alespoň částečně
vymoci jinými způsoby.
Vězení totiž obvykle není místem, kde by si odsouzení dokázali peníze
na výživné vydělat. Naopak jim zde narůstají dluhy a po propuštění
znovu snadno upadnou do stejných problémů. Jejich dětem proto více
pomůže, pokud by tito rodiče pracovali a výživné platili například
srážkami ze mzdy. Mají-li o své děti zájem, mohli by se také - namísto
pouhého placení alimentů - o ně starat a zabezpečovat jejich potřeby
osobně.
|
|
