Varování: Nevhodné pro muže, kteří chtějí mít
dítě. Výživné na děti po rozpadu vztahů je jedním z vážných problémů,
který současná Sněmovna ani Nečasova vláda absolutně neřešily. Pokud
skutečně pan Nečas byl tak poctivý, že nemá vytvořeny finanční rezervy,
může se mu po ztrátě premiérského platu a při předčasných volbách i
poslaneckého platu stát osudným zhovadilá justičně-exekuční praxe při
stanovování a vymáhání výživného.
Vzhledem k převažujícímu deformovanému uspořádání výchovy a výživy, kdy
matkám je v prvním rozhodnutí svěřeno dítě do péče v 90% soudně
upravovaných vztahů, budu pro zjednodušení používat jako oprávněnou
osobu matku a povinnou osobu otce.
Výživné je fenomén, který dokáže ničit životy nejen matkám, ale i
otcům. Neradostná situace matek, které nemohou vymoci výživné z otců,
kteří pracují načerno nebo si jako podnikatelé vyplácejí minimální
mzdu, není na ně napsán žádný majetek, trvalé bydliště mají na obecním
úřadě, je poměrně známá a ani novinka v podobě zabavování řidičského
průkazu nemá významnější plošný dopad.
Poměrně málo se ale ví, jaká je současná praxe, kdy tím systémově
postiženým je otec. Na příkladu pana Nečase lze popsat proces, kterým
si bývalý premiér může projít, a aniž by udělal cokoliv špatně, skončí
ve vězení.
Krok 1) V době slušného příjmu dojde k úpravě výživy, panu Nečasovi je
vyměřeno výživné ve výši 42.000 Kč měsíčně. Od rozvodu odejde s autem a
bytem. Moc úspor nemá, věří, že brzy si nějaké úspory vytvoří. S dětmi
je mu upraven styk na víkend jednou za 14 dní.
Krok 2) Úspory už ale nestihne zajistit, pan Nečas přichází o
zaměstnání, jeho příjem dramaticky klesne a je 40.000 Kč čistého.
Krok 3) Pan Nečas nahlédne do zákona o rodině a zjistí, že při změně
poměrů může soud požádat o úpravu výchovy a výživy. Ale ouha, taková
řízení trvají měsíce, pokud se matka odvolává, i roky.
Krok 4) Pan Nečas se ponoří do zákona a zajásá, může žádat o úpravu
výše výživného již od data, kdy ke změně příjmu došlo. Tak hurá, pokud
se soud potáhne, vezme si na alimenty půjčku a až soud vyměří nové
nižší alimenty, výživné mu matka zpětně vrátí k datu poklesu příjmů. Z
toho vyrovná půjčku a je to.
Krok 5) Jeho nadšení zchladí zjištění, že spotřebované výživné na
nezletilé dítě se ze zákona nevrací - takže i když mu zákon dává právo
požadovat snížení výživného už od okamžiku poklesu příjmu, je mu to
houby platné, protože postačí, když matka prohlásí, že už je to
spotřebováno a má smůlu, kde nic není, ani Nečas nebere.
Krok 6) Je tedy zřejmé, že alimenty v nesmyslné výši bude muset platit
po celou dobu soudního řízení. Takže začíná prodávat svůj majetek,
auto. Nějakou dobu překlene, ale už mu zbývá jen byt. Soud
stále ani nenařídil jednání.
Krok 7) Zoufalý otec si přestává brát děti na víkend, nemá totiž peníze
ani na to, aby si pro ně jezdil na druhý konec republiky, kam se mu
manželka s dětmi v rozporu se zákonem, ale s požehnáním soudu
odstěhovala, ani nemá na to, aby dětem koupil oběd, natož hračku. Děti
už tatínka nemají rády, protože jim nic nekoupí, zato maminka je vzala
(za tatínkovy peníze) do Karibiku a koupila jim nové tablety.
Krok 8) Nečasovi svitla naděje - vyštrachal v zákoně možnost tzv.
předběžného opatření. S nadějí tedy píše na soud návrh na předběžné
opatření na snížení výživného z důvodu poklesu příjmu. Jaké je jeho
zděšení, když mu soud napíše, že předběžným opatřením lze pouze nařídit
platit výživné v míře nezbytné (ve prospěch matky), ale nikoliv
předběžně snížit výživné otci (soudu vůbec nevadí, že jeho tvrzení není
pravda, protože výčet účelů předběžných opatření v zákoně není konečný,
tudíž lze nařídit i předběžné opatření mimo v zákoně uvedený výčet, ale
není to přece zvykem). I odvolací soud to potvrdí. Chce to hnát až k
Nejvyššímu soudu dovoláním, ale ouha, dovolání proti rozhodnutí o
předběžném opatření je vyloučeno. Dokonce je vyloučeno i dovolání proti
rozhodnutím krajských soudů ve věci upravené zákonem o rodině.
Krok 9) Další naděje - kupodivu v zákoně je několik možností,
jak Nečasovu situaci vyřešit, ale není vůle na straně soudu, nelze zde
všechny postupy zde probrat. Po jejich vyčerpání Nečas spoléhá na
povinnost soudu nařídít předběžné opatření, pokud je ohrožen výkon
rozhodnutí. V návrhu na snížení výživného Nečas požadoval, aby výživné,
které by bylo vyplaceno nad rámec výživného odpovídajícího nízkému
příjmu, mu bylo vráceno. Požádá tedy soud, aby dočasně zajistil výživné
před spotřebováním tím, že část bude platit do soudní úschovy (v
naději, že půjčku, kterou si na to bude muset vzít, bude mít z čeho
zaplatit), a když soud uzná jeho nárok, že se mu peníze vrátí ze soudní
úschovy zpět. Pokud by soud nenařídil platit část výživného prozatím do
soudní úschovy, pak by nebylo možno peníze zpět dostat díky tomu, že by
byly spotřebovány a ze zákona se tedy nevrací.
Krok 10) Nečas si rve vlasy nad rozhodnutím soudu. Jednak soud Nečasovi
napíše, že pokud sám tvrdí, že peníze dokáže sehnat, aby je mohl dát do
soudní úschovy, tak vlastně na tom není tak špatně, aby bylo nutné
nařizovat nějaké předběžné opatření. Takže dokud peníze sežene, má
smůlu. Nejzajímavější je ale zpochybnění ohrožení vykonání rozsudku o
vrácení peněz zpětně. Soud poučí Nečase, že spotřebované výživné se
nevrací, takže vlastně není co vracet, výkon rozhodnutí není ohrožen. O
tom by se dalo uvažovat, pokud by takové předběžné opatření nařízeno
bylo, pak by nějaký nárok snad ohrožen byl, jenže to nejde nařídit,
dokud takový nárok nevznikl. Nerozumíte? Zkuste tuhle podobnou
myšlenkovou konstrukci: Blázen musí být zproštěn vojenské služby podle
zákona. Pokud ale tento postup použije a o tomto zákonu ví,
prokazatelně není blázen, takže bude na vojnu odveden.
Krok 11) Nečas už peníze opravdu nemá, právník mu poradí, aby tedy
platil alespoň něco. Nečas o chlebu a vodě, ve vymrzlém bytě živoří, do
práce chodí hodinu pěšky, ale má čisté svědomí, že platí výživné, co
může.
Krok 12) Paní Nečasová povolá do zbraně exekutory. Nečasovi jsou
napočítány poplatky exekuce, obstaven plat, zamezena dispozice s bytem.
Poplatky exekutorům jsou vypočteny nejen z dlužného výživného, ale i z
výživného splatného v budoucnu (je to parchant nespolehlivý), poplatky
exekutorům několikanásobně přesáhnou dlužné výživné.
Krok 13) Byt jde do aukce, Nečas končí jako bezdomovec, ale zaplatí
všechny dluhy. Fyzickým a psychickým vyčerpáním klesá jeho výkon v
práci, je propuštěn a dostane jen velmi špatně placené zaměstnání. Musí
si pro najmout pokoj na ubytovně, ale alimenty pořád jsou oněch 42.000.
Krok 14) Konečně soud rozhodne o snížení alimentů, jenže matka se
odvolá a řízení protahuje. Nečas definitivně ztrácí i poslední práci a
bez prostředků opouští ubytovnu. Bojuje o holé přežití, na alimenty už
nemá ani korunu.
Krok 15) Paní Nečasová po 4 měsících nezaplacených alimentů podává
trestní oznámení, Nečas končí za mřížemi pro zanedbání povinné výživy.
A to jsem ještě vynechal to, že se alimenty vyměřují z příjmů
dřívějších, že se používá fiktivní příjem, kterého by otec mohl
dosáhnout, a další. V dnešní době, kdy většina domácností žije bez
větších rezerv, kdy ztráta příjmu je otázka hodin, je současný systém
rozhodování poplatný době stabilních, nivelizovaných a dokonce
povinných příjmů z doby socialismu absolutně nesmyslný. Pravda, k
soudcům s jejich stabilními platy i kariérním zajištěním tato drobnost
nestability pracovního trhu po 25 letech od změny systému ještě asi
nedorazila.
Možná, kdyby si pan Nečas prošel tohle otcovské peklo, třeba by
Nejvyšší soud použil na bohulibější rozhodnutí, než označení uplácení
za normální projev poslance chráněný imunitou.
Přijde vám to jako fikce, nesmysl, absurdita? Kdepak, tohle je tvrdá
realita v ČR.
|
|