Poučení pro muže
Muž hledající partnerku ji zpravidla najde, avšak poměrně často již s
dítětem. Bývá to pro něj nová situace, v níž se orientuje jen s
obtížemi. Nejčastěji slyší uklidňující formule typu "Dítě je rádo, že
teď má kamaráda". Z údajů ve Statistických ročenkách ČR vyplývá, že
počet nevlastních otců v naší republice vzrůstá - počet rozvodů se sice
v posledním desetiletí ustálil, vzrůstá však počet svobodných matek a
klesá počet sňatků. Nevlastního rodiče získává v České republice zhruba
26 000 dětí ročně (tj. třetina ve srovnání s počtem narozených).
Druhé manželství s nevlastními dětmi přináší potíže
K problémům nevlastních rodičů a nevlastních dětí jsme donedávna měli
odbornou literaturu pouze uklidňující a radící. Nejčastější rady novým
matčiným partnerům zněly: Dejte si práci a poznejte rodinný systém,
nemůžete počítat s tím, že děti přijmou nového člena rodiny ihned,
pečlivě zvažte, jak mají děti nového matčina partnera oslovovat. Jdou
vám nevlastní děti na nervy? Je to vaše chyba - musíte jim věnovat více
trpělivosti, porozumění a lásky... Teprve r. 1999 vyšla kniha Z.
Dytrycha a Z. Matějčka Nevlastní rodiče a nevlastní děti,
která přinesla některé hlubší poznatky z takto zaměřeného
bádání v zahraničí. 1)
Rozvodové studie ukazují, že každé společné dítě vzešlé ze svazku
snižuje pro tento svazek pravděpodobnost rozvodu (platí to jak pro
první, tak pro další manželství). Naopak každé dítě z předchozích
svazků zvyšuje pravděpodobnost, že nový svazek skončí rozvodem. Je to
tak ve všech společnostech, bez ohledu na to, zda je rodina s
nevlastním dítětem v dané společnosti řídkým nebo častým jevem. Jádro
těchto konfliktů je stejné: biologická matka žádá větší investice do
svých dětí, než je nevlastní otec ochoten dát. Existuje tedy mezi
biologickými a nevlastními rodiči velký rozdíl v ochotě hodně
investovat ve prospěch dětí?
Zatím jen víme, že přítomnost nevlastních dětí je nejspíš hlavní
příčinou vyšší míry rozvodovosti druhého manželství. Nemusí nutně
snižovat kvalitu manželského vztahu, avšak často snižuje kvalitu
rodinného života, zejména kvalitu vztahů mezi rodiči a dětmi.
Rodiče s nevlastními dětmi by nakonec často rádi žili těmto dětem
vzdáleni, vnímají je jako příčinu svých problémů, jsou nespokojeni se
vztahem svého manželského partnera k nevlastním dětem, domnívají se, že
manželství působí negativně na jejich vztah k dětem vlastním.
Ve snaze vypořádat se s tímto stresem užívají rodiny s nevlastními
dětmi v zásadě dvě strategie: buď ukončí manželství rozvodem
(nejčastěji v případech, kdy oba manželé byli již jednou rozvedeni),
nebo se chovají tak, že jejich nevlastní dospívající děti odejdou z
domova dříve, než by odešly děti vlastní.
Zmínění autoři zahraničních výzkumů sice čtenáři neradí, avšak jejich
výsledky hovoří jasně: "Nevstupujte do druhého manželství s nevlastními
dětmi, pokud nechcete, aby se vaše současné potíže výrazně znásobily."
Průběh vztahů mezi matkou dítěte a jejím novým
partnerem
Seznámím čtenáře s nejčastějším průběhem takového vztahu (samozřejmě
existují i jiné typy). Matku nazvěme Regina, nového partnera Matěj.
PhDr. Eduard
Bakalář, CSc. (1934 - 2010) vystudoval psychologii na Filozofické
fakultě UK v Praze. Zabýval se rozvodovým poradenstvím. Napsal několik
knih o společenských hrách s psychologickou tematikou, zpracoval i
další náměty, např. Úvahy o motivu moci (1992), Prùvodce rozvodem
(1996). |
|
Co Matěj uslyší o biologickém otci dítěte:
- Byla jsem zamilovaná, neviděla jsem jeho
vážné povahové i charakterové nedostatky...
- Snažila jsem se, zapřela jsem sama sebe,
ale dál už to opravdu nešlo...
- Dělala jsem mu ve všem služku, nadával mi
a bil mě i dítě, vyhrožoval, že mě zabije...
- Je hrozně lakomý, skoro nic mi nedával,
inkaso jsem platila ze svého, na Sunar mi dávala maminka...
- Všechny peníze utratil na pití, v herně,
za hlouposti, ani nevím za co...
- Byl nezralý, egoistický, závislý na své
matce, která nám do všeho mluvila...
- Zkoušel to stále s mladými děvčaty, ode
mne si vynucoval intimní styk, když byl úplně opilý...
- Chce proti nám navádět dítě, to však o
něj vůbec nestojí...
Matěj,
byť jinak
vysoce inteligentní, těmto informacím bezvýhradně věří. Jde o dosud
málo známou zvláštnost (patrně defekt) mužské psychiky, která má svůj
původ v adaptačních mechanizmech dávných předků a je vlastně výsledkem
přírodního výběru.
Co Matěj neuslyší a co ho samotného nenapadne:
- že se do
Reginina citového života vštípily postoje její matky k jejímu
manželovi. Regina považuje za přirozený běh věcí, že nějaký ten
nepřítel musí být...
- že se za Regininým přívětivým úsměvem skrývá vyšší
míra dominance a že musí být po jejím již z principu...
- že dítě mělo vlastního otce rádo, ale bylo proti
němu zmanipulováno...
- že do kalkulace vypudit prvního manžela bylo
započteno výživné od něj plus příjmy nového partnera...
S
čím Matěj musí počítat:
Jestliže Matěj vstoupí do manželství s Reginou, musí do budoucna
počítat s tím, že:
- Regina bude mít
konečné slovo v důležitých věcech provozu domácnosti, rozpočtu a
rozhodování vůbec - "je tu přece také zájem dítěte".
- Konečné slovo bude mít Regina také ve věcech
výchovy dítěte - "je to mé dítě, já ho porodila".
- Ať Matěj přijde s čímkoli novým ve výchově dítěte,
bude mít tři oponenty: Reginu, její dítě a (zprostředkovaně) otce
dítěte.
- Mezi Reginou a dítětem se vytvoří pouto tajného
hodnocení Matěje ("vybrali jsme si dobře?").
- Při větším sporu Matěje s Reginou bude dítě vždy
na straně matky.
- Od Reginy nemůže
Matěj očekávat vděk, i když jí bude pomáhat s příjmy, s domácností, s
dítětem. Jeho služba bude považována za samozřejmou. Nedá-li se Matěj
zmanipulovat a bude trvat na svém, začne Regina uvažovat o "výměně"
(Matějovi náhradníci budou již zmapováni).
- Regina použije
účinnou a osvědčenou taktiku, pokud se jí (třeba jen kvůli dítěti)
Matějův odchod ze vztahu nehodí. Sehraje velké rozrušení, bude opakovat
"Nemohu bez tebe žít". Pokud Matěj přesto vztah ukončí, za překvapivě
krátkou dobu potká Reginu s jiným partnerem.
- Matěj se může
ocitnout ve zvláště palčivém dilematu. Regina po něm bude chtít, aby ji
podpořil v negativním hodnocení jejího prvního manžela a aby tento
názor projevil před dítětem. Učiní tak, aby se jí zavděčil a aby se s
ním nerozešla (neměl by kam jít). Byl-li již jednou ženatý a má-li
dítě, pak si s údivem uvědomí dilema: cizí muž v jeho původní rodině,
na kterého má zlost, dělá totéž, co je v nové rodině vyžadováno od něj.
Širší souvislosti si však neuvědomí. Čím je to způsobeno?
Reginin
rozvod s původním manželem - možné motivy
Návrh na 70 % rozvodů v ČR podává manželka. Které (běžně skrývané)
motivy vedou ženu k tomu, aby vypudila biologického otce dětí a získala
nového manžela?
- Motiv výhradního formování psychiky
dítěte.
Regina chce být hlavní osobou předávající dětem důležité informace,
zkušenosti, rady, dovednosti, poučení o lidech, o světě. Formuje jejich
zájmy, postoje, hodnoty i životní styl, filozofii včetně politické nebo
náboženské orientace. Stává se tak architektem duše dítěte. V dítěti
vidí pokračovatele svého života. Většina z nás se s myšlenkou na úplný
konec nemůže smířit a představa, že pokračujeme v dětech, nám přináší
úlevu. K formování psychiky svých dětí mají oba biologičtí rodiče
stejné právo. Jak však víme, to, co si lidé kradou, je velice širokého
spektra. Nejen peníze, auta, kabelky, vynálezy, zásluhy, ale i živé
děti, a také urny a náhrobní kameny. Bylo by proto s podivem, kdyby
lidská povaha neinklinovala ke krádeži dětské psychiky, jedné z
nejcennějších hodnot vůbec. Matky, pokud se k tomu rozhodnou, mají
dokonce vydatnou podporu úřadů (sociálních pracovnic, soudců, znalců) a
hladce a vlastně nepozorovaně jim to prochází.
- Motiv zlepšit své socioekonomické
postavení.
Regina si nového partnera vybere a prověří lépe než prvního. Jedno z
nejdůležitějších kritérií bude jeho socioekonomický status s průvodní
způsobilostí dobře či lépe ji zaopatřovat hmotnými statky. Výjimky
vzhledem k důležitosti tohoto kritéria se občas objeví, na druhé straně
jde o univerzální celosvětový jev zvaný hypergamie.
- Motiv moci.
S novým manželem má Regina rozhodující slovo v důležitých věcech svého
rodinného prostředí. "Já jsem jejich matkou, znám je od malička, vím
nejlépe, co potřebují." K jejímu postavení nejdůležitější osoby v dané
konstelaci přispívá také to, že dobře zná černé úmysly nepřátel (členů
rodiny bývalého manžela).
- Motiv potřeby vnějšího nepřítele.
Kdyby si Regina nenašla nepřítele, nesla by odpovědnost za své
neúspěchy sama. Takhle může říkat "Kvůli bývalému manželovi jsem
nedostudovala, rozešla se s rodiči, rozešla se s lepšími nápadníky,
manžel pokazil výchovu dětí" apod. Je to neuvěřitelně snadné, neboť
všichni tomu uvěří (musí ale jít o ženu obviňující muže, opačně to
neplatí).
Rozvodová
kalkulace - spíše ano, nebo zatím ne?
Do Regininých kalkulací, jak by měla naložit se svým životem, průběžně
vstupují signály o tlaku jednotlivých zmíněných motivů. Navíc v České
republice dnes může rozvedená matka čerpat množství sociálních dávek:
přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, příspěvek
na dopravu, příspěvek na nájemné, opakované dávky sociální péče pro
matky-samoživitelky nebo dávky jednorázové (např. na dětské tábory,
lyžařský výcvik, potřeby pro děti, školní pomůcky, lůžkoviny,
vymalování bytu či různé nečekané výdaje, které by přivedly rodinu do
stavu nouze, příspěvek na péči o osobu blízkou, porodné, rodičovský
příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, pohřebné aj.).
Jsou-li signály dosti silné, Regina se rozhodne pro rozvod, který si
ovšem dobře připraví, aby neměla zbytečnou újmu. Jaké důvody sdělí
ostatním? Samozřejmě neprozradí žádný z výše uvedených motivů, ale
řekne to, na co již mnozí ostatní (zejména muži) čekají a čemu chtějí
věřit. Tedy že manžel byl nemožný, hrozný apod.
Důsledky neznalosti motivů
Iniciátorka rozvodu si je vědoma jen části svých motivů, z nichž
některé přibarvuje. Jejich horší stránky si prostě nepřipustí. Mnohem
hůř je na tom muž, se kterým se Regina rozvádí. O dalších motivech ve
hře obvykle neví téměř nic.
Důsledky pro dítě:
- je ochuzeno o vztah k velmi důležité a blízké
osobě,
- je zkráceno o pozitiva, která z takového vztahu
plynou, včetně zázemí, které mu poskytovali otcovi rodiče,
- je otřeseno v
sebedůvěře (vidí, že důležitá osoba, která ho měla ráda, mizí ze scény,
a vysvětlí si to tak, že ono samo má nějakou závadu, pro kterou již
není milováno),
- je zvýšeně náchylné k poruchám sebehodnocení,
- je poznamenáno soužitím s nevlastním otcem či
matčiným partnerem,
- ke ovlivněno
jednostranným černobílým posuzováním lidí bez možnosti korekce druhým
rodičem, chybí mu model domluvy mezi lidmi s protichůdnými stanovisky,
ale rovnoprávného postavení,
- vidí, že práva druhého (např. otcův nárok na
kontakt s dítětem) se nemusí respektovat a že to hladce projde.
To
vše v lepším případě, jestliže dítě není popouzeno proti vlastnímu otci
a není v něm vypěstován syndrom zavrženého rodiče.
Důsledky pro matku:
- její dítě je poznamenáno (např. dívka bude mít
tendenci opakovat model, který viděla u matky),
- dítě později může mít matce její jednání za zlé,
zejména když zjistí, že se špína naházená na otce nezakládala na pravdě.
Příkazy naší genetické výbavy, tak jak je
formuloval L. Watson v knize Temné síly přírody (Fontána, Olomouc 1996):
- K cizímu buďte bezohlední.
- Pomáhejte pokrevním příbuzným.
- Podvádějte, kdykoliv je to možné.
|
|
Důsledky
pro otce:
- ztratí možnost
výchovného působení na své děti a vyvažování přehmatů druhého rodiče,
což je proti tradici, proti biologickým zákonům, proti směrnicím
genetické výbavy (viz rámeček),
- i jeho víceméně nucená péče o nevlastní děti je v
průměru méně hodnotná (viz výsledky výzkumů výše),
- vzroste jeho nedůvěra k lidem (v důsledku toho, co
zažije při rozvodu),
- klesne celková míra jeho životní spokojenosti,
- sníží se jeho
motivace k plnému kvalitnímu výkonu (v tradičních rodinách je otec na
své děti hrdý a rád do nich všestranně investuje).
Důsledky
pro společnost:
Děti z rodin s nevlastním rodičem (o dočasných "strýčcích" ani nemluvě)
budou v průměru vždy o něco hůře vybaveny pro život ve světě dospělých
než děti z tradičních rodin s oběma biologickými rodiči. Jestliže se u
nás snižuje počet tradičních rodin a zvyšuje počet dětí z netradičních
seskupení, pak se nutně účinky takto získaných ovlivnění kumulují.
Dítě z rodiny s nevlastním rodičem bude jako rodič o něco hůře vybaveno
k plnohodnotné výchově svého vlastního, natož nevlastního dítěte.
Kvalita populace se ve sledu generací zhorší. Tento trend začal
nedávno, zhruba před čtyřmi desetiletími. Jak bude pokračovat? Víme jen
tolik, že informovaný člověk má lepší možnost volby - jestliže zná
motivy, zná také způsoby, jak některým negativním jevům předejít.
Literatura k dalšímimu čtení:
Daly M., Wilson M.: Evolutionary psychology and marital conflict: The
relevance of stepchildren. In: Buss M. D., Malamuth N. M. (ed.): Sex,
Power, Conflict, Oxford University Press, New York 1996
Matějček Z., Dytrych Z.: Nevlastní rodiče a nevlastní děti, Grada
Publishing, Praha 1999
White L. K., Booth A.: The quality and stability of remarriages. The
role of stepchildren, Amer. Sociological Review 50, 689–698, 1985
1) V rámci takového
badatelského přístupu se u širokého
reprezentativního vzorku populace zjišťují pravé příčiny potíží v
širších souvislostech. Analyzují se dostupná data, poznatky evoluční
psychologie z dávné minulosti člověka, zkoumají se archivy, současné
přírodní národy a folklor, srovnávají se vědecké teorie. Ze
zahraničních výzkumů (L. K. White, A. Booth, M. Daly, M. Wilson)
telegraficky shrnujeme: Příčiny potíží s nevlastním členem rodiny jsou
hlubší a složitější než problémy adaptace, rozdílnosti povah a
zkušeností z předchozího manželství. Přestože vztahy v nevlastní rodině
nutně nemusí být nepřátelské, v průměru jsou odtažitější, konfliktnější
a méně uspokojující než vztahy mezi biologickými rodiči a jejich dětmi.
|
|