Již nějakou dobu se
v éteru objevuje informace, že „podle policejních statistik
40 % rodičů neplatí řádně výživné“. Můžeme ji např. najít v
odůvodnění bolševického návrhu zákona o náhradním výživném (zde).
Na půdě Poslanecké sněmovny takto argumentuje komouška Aulická
Jírovcová (zde)
a ve stejný den se tato informace objevila v hlavním zpravodajství ČT (zde).
Ročně je odsouzeno asi 10000 „neplatičů“ výživného, přičemž každý rok
rozvodem vznikne asi 28 000 nových potencionálních neplatičů a dalších
asi 8000 potencionálních neplatičů, kterým soudní stolice zvednou
výživné. Ať počítáte, jak počítáte, vychází to na nějakých 28
procent „neplatičů“ ze všech potencionálních neplatičů. Ve
skutečnosti to takto pochopitelně nelze počítat, protože velká
část trestních stíhání se opakuje u jedné a téže osoby. Další
část neplatičů je pak řešena exekutorskými šmejdy, o čemž
pomáhači zjevně vůbec neví (viz následující tabulka). Tyto „neplatiče“
navíc nelze přičíst k oněm trestně stíhaným
„neplatičům“, protože navzdory subsidiaritě trestní represe, zakotvené
v trestním zákoníku, se obě tyto skupiny neplatičů z velké
části překrývají. Náš údajně právní stát totiž umožňuje
zahájit trestní stíhání, aniž by byly vyčerpány prostředky na
vymožení výživného civilně právní cestou (exekuční likvidací).
Podívejme se na data, která Adikii zaslalo Prezidium pomáhačů a
chráničů.
Trestný
čin zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku - data za ČR |
text/rok |
2015 |
2016 |
2017 |
podání trestních oznámení na
trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 196 tr. z. |
12266 |
10727 |
9066 |
odloženo, neboť trestný čin
se nestal, už po prvotním šetření Policií ČR |
177 |
116 |
87 |
odloženo, neboť trestný čin
se nestal, až ve druhém stupni službou kriminální Police ČR |
0 |
0 |
5 |
odloženo na základě
subsidiarity trestní represe dle § 12 odst. 2 tr. z. |
statistika kriminality Policie ČR neeviduje |
u skutku, kde bylo zahájeno
trestní řízení, byl zjištěn pachatel |
12089 |
10611 |
8974 |
TS ukončeno návrhem na
podání obžaloby (NPO) státnímu zástupci dle § 166/3 |
5049 |
4798 |
3984 |
TS ukončeno
zpracováním zprávy o výsledku zkráceného přípravného řízení ve smyslu §
179c/1 |
4532 |
3928 |
3251 |
TS odloženo dle §
159a/2 s odkazem na § 11/1 b), c), e), i), j, k) nebo dle § 159a/3 s
odkazem na § 172/2a, 2b |
218 |
208 |
179 |
TS ukončeno jiným způsobem
(§ 172/1d, § 173/1a,b,c, § 173/1d, § 307, § 179g/1) |
910 |
352 |
305 |
Už na první pohled je zjevné, proč zastánci nesystémového řešení
problému s placením výživného operují v roce 2018 zastaralými
informacemi z roku 2015. Počet trestních oznámení na
neplacení výživného se každý rok výrazně snižuje a
to nelze dopustit! Je tedy potřeba v souladu s navrhovaným zákonem o
náhradním výživném nabrat nové kafepijavice na úřady práce, které budou
vše střelhbitě hlásit pomáhačům, aniž by děti jako poškozené
osoby daly souhlas s trestním stíháním osoby blízké, neboť
není větší blaho dítěte, než když má fotra v kriminálu.
Druhou zarážející věcí je ignorace platného trestního zákoníku, kdy ve
smyslu § 12 odst. 2 lze trestní odpovědnost pachatele uplatňovat jen
případech, kde nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního
předpisu.
§ 12 Zásada zákonnosti a zásada subsidiarity
trestní represe
(2) Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené
lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých
nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
V případě neplacení výživného by tedy trestní
stíhání mělo být zahájeno až po neúspěšném vymožení výživného exekucí.
Je ovšem otázkou, zda je ekonomicky rozumné vydávat statisíce za
stíhání, odsouzení a případně i uvěznění jednoho fotříka, kterému
šmejdi exekutoři už neměli co sebrat, a zda by nebylo lepší spíše
potřebným dětem přiznat sociální dávku ve výši průměrného výživného,
což by vyšlo nejméně 20 x levněji.
Dále se z odpovědi Prezidia pomáhačů dovídáme:
Dobrý den, v příloze zasílám požadovaná data.
Zbytek je zodpovězen přímo pod otázkami.
6) Má Policie ČR informace o průměrných životních
nákladech dětí a ze kterého zdroje tyto informace čerpá?
Policie ČR vychází z nařízení Vlády, kterým je stanoveno životní
minimum. Jinak policie vychází z podkladů, které jsou jí předány či
sděleny oprávněným rodičem (tedy tím, kterému bylo dítě svěřeno do
péče). Policie vychází také z výše výživného stanoveného soudem.
7) Spolupracuje Policie ČR např. s pracovními
agenturami k ověření reálného příjmu osoby podezřelé (obviněné) ze
spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního
zákoníku?
Policie ČR využívá všech jí dostupných prostředků, aby mohlo být
spolehlivě prokázáno, že se osoba podezřelá dopustila trestného činu
zanedbání povinné výživy. Výrok o vině je věcí soudu.
Zajímavá je také skutečnost, že polovina „neplatičů“ výživného je
řešena ve „zkráceném řízení“. To sice trestní řád umožňuje, ale poněkud
to koliduje s tvrzením mluvky pomáhačů kpt. Bc. Nguyenové, že je při
šetření „využíváno všech dostupných prostředků ke
spolehlivému prokázání trestného činu.“ Což ve zkráceném
řízení rozhodně nelze stihnout, a pokud pomáhači „vychází z výše
výživného stanoveného soudem“, tak se jedná o hrubé porušení
zásad trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení totiž nejsou
vázány „civilními“ rozsudky a proti obviněnému musí postavit svoje
vlastní důkazy. Například pravidelné placení nižší částky
tak nemůže být trestným činem, neboť částečné plnění
výživného není trestním zákoníkem specifikováno jako trestný čin,
to ovšem pro bolševickou justici není až tak podstatné.
Z praxe víme, že velká část odsouzených „neplatičů“ jsou bezdomovci a
osoby v evidenci úřadů práce (na soc. dávkách). Obvykle jsou odsouzeni
v nepřítomnosti a dokumenty jim soudy doručují fikcí. Počet bezdomovců
se odhaduje na 60 000. Uváděných cca 10 000 odsouzených „neplatičů“
ročně tomu přibližně odpovídá. Statistiky počtu odsouzených pro TČ
zanedbání výživy tedy napovídají, že nejspíše žádní
„neplatiči“ (neexekuovaní a trestně nestíhaní) v ČR nejsou,
vyjma osob uvedeného typu. Ty ale nemá smysl ani exekuovat, ani
trestat. Problém je ve skutečnosti jen to, že jim soudní
stolice stanovují výživné zjevně nesmyslným způsobem jen podle svojí
momentální nálady. Bezdomovci o snížení výživného obvykle ani nežádají,
protože vést soudní řízení v jejich situaci často dost dobře ani možné
není.
Na okraj ještě Adikia dodává, že se jí od mluvky Prezídia pomáhačů
nepodařilo získat informaci o nákladech na trestní stíhání „neplatičů“
výživného (otázky zde),
neboť to prý není sledováno a vše se ukrývá pod „běžný výkon
služby“. Bohužel tak nemůžeme vyčíslit, kolik nás
daňové poplatníky stojí nesmyslné stíhání "neplatičů"
výživného.
Porovnejme si ještě čísla od pomáhačů s oficiálními čísly soudních
stolic z portálu Infodata.
rok |
2015 |
2016 |
2017 |
Počet obviněných pomáhači
předaných soudním stolicím* |
9581 |
8726 |
7235 |
Počet pravomocně odsouzených
soudními stolicemi |
10821 |
7680 |
8193 |
*Součet trestních stíhání ukončených návrhem na podání obžaloby
státnímu zástupci a ukončených zpracováním zprávy o výsledku zkráceného
přípravného řízení.
Už na první pohled nám tu něco nesedí! Jak mohlo
být v roce 2015 a v roce 2017 pravomocně odsouzeno více „neplatičů“,
než kolik jich pomáhači prostřednictvím žalobníčků (státních zástupců)
předali soudním stolicím?! Stejně tak je silně nepravděpodobné, že by
trestní represí fascinované soudní stolice v roce 2016 více jak tisíc
neplatících fotrů zprostily obvinění.
V oficiálních statistikách jsme sice odhalili celou řadu nesrovnalostí,
ale stále nám uniká, kde se vzalo těch „40 % rodičů, kteří neplatí
výživné“. Nezbývá, než se na to přímo zeptat.
Policie se k informaci nehlásí. Zároveň však není složité dovodit, proč
jim nevadí, když se někdo ohání takto naprosto lživou informací.
Trestný čin krádež je jedním z nejčastějších trestných činů. Většina z
nás se tak za svůj život už nepochybně stala terčem zlodějů (vykradený
sklep nebo auto) a měli jsme tak tu vzácnou příležitost pozorovat to
usilovné hledání pachatelů, kdy se jen čeká na uplynutí 30denní lhůty,
aby věc mohla být odložena. Jinak řečeno, objasněnost krádeží je téměř
nulová, proto je zde potřeba nějaký jiný, stejně rozšířený trestný čin,
který se snadno prokáže, nejlépe ve zkráceném řízení, aby se srovnala
statistika objasněnosti trestných činů.
Kdo zde tedy šíří tyto lži a proč?
Není složité na internetu dohledat, že jejich původcem je bývalá
ministryně asociálního ministerstva Marksová Leninová, která skrze svou
poradkyni Asenovou (známou ultrafeministickou aktivistku) měla
podstatný vliv na spolek Asociace neúplných rodin, jejímž
prostřednictvím byly šířeny lži o rozsahu neplacení výživného v médiích.
Soudružky a soudruzi, Radko Maxová, Hano Aulická,
Aleno Gajdůšková, Marto Semelová, Michaelo Marksová, Zdeňku Ondráčku,
zaměstnanci Ministerstva nespravedlnosti a další, Adikia vás sleduje a
slibuje, že o každé vaší další lži bude obratem veřejnost informovat.
A proč lžou?
To je jasné. Řešit neexistující problémy je oblíbená činnost líných a
neschopných státních zaměstnanců, soudních stolic a poslanců, kteří
musí nějak zdůvodnit svoji "potřebnost". Kde jinde by se dokázali
uživit?
|
|