 22.6.2010 se v
pražském hotelu Hilton konalo diskusní setkání "Výživné II. aneb z čeho
je vyměřovat". V této debatě jsem hovořil o významné příčině
toho, proč výživné vůbec musíme řešit. Tou je
nerovnoměrné rozdělení porozvodové péče o dítě, jak je v naší
soudní praxi stále prosazováno. Při střídavé péči, kdy se oba rodiče
podílejí rovnoměrně i na nákladech, není otázka výživného tak aktuální.
Dosavadní ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na to reagovala: "Jsem
obrovským zastáncem střídavé a společné péče."
Škoda jen, že za rok a půl jejího působení na ministerstvu se to nijak
neprojevilo.
A v čem vidí Kovářová zásadní problém? "V tom, že ti dva (rodiče)
se nedokážou dohodnout." No, kdyby to dokázali, nebudou
chodit k soudu a asi se ani rozcházet. Místo peskování rodičů by bylo
dobré se zamyslet, jak naše soudy jejich dohodě pomáhají. Většinou tak,
že podpoří jednoho z rodičů, a ten pak už nemá motivaci hledat
kompromis. Když se s tím druhý rodič nechce smířit (a postupně ztratit
své děti), rozhoří se boj. O tom, jak státní orgány
podporují rozvodové problémy, jsme psali už dříve.
Navíc není výjimkou (viz příklad),
že rodiče dohodu přece jen naleznou, ale soudkyně ji pak převrátí na
hlavu. Má za to, že dítěti, které nikdy neviděla, naplánuje budoucnost
lépe, než k čemu dospěli jeho vlastní rodiče...
Na záznam diskuse s Kovářovou se můžete podívat na videu:
|
|
