 Stát
by prý měl platit alimenty za neplatiče a teprve pak výživné na
dlužnících vymáhat. Takový „všelék“ na problém (ne)placení alimentů
navrhuje paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová
Tominová. Dle mého názoru nekoncepčně. Namísto řešení problému přinese
návrh nový byznys pro exekutory.
Na první pohled vše vypadá jako chvályhodná myšlenka. Rodič s dětmi se
už nebude muset bát toho, že by se dostal do tíživé finanční situace,
pokud druhý rodič náhodou nebude platit alimenty. Vymáhání pohledávek
od neplatícího rodiče přejde ze státu na exekutory a porozvodový byznys
bude opět rozkvétat.
Předem chci říci, že osobně v žádném případě nesouhlasím s neplacením
výživného! Ale protože se touto problematikou opravdu šest let
intenzivně zbývám, nevidím základní problém v alimentech, ale v tom,
jak se právníci, sociální pracovníci a soudci pasou na rozeštvávání
rodičů proti sobě. Stačilo by někdy naučit rodiče stresované rozchodem
a rozvodem spolu mluvit, jak to chce například Cochemským model.
Z osobní zkušenosti vím, jak mnohdy jednostranný bývá pohled českých
soudců na rodiče, kteří si v oblasti výživného řeší své osobní komplexy
a zatrpklosti vůči druhému pohlaví. Četl jsem stovky soudních
rozhodnutí, abych si udělal obrázek o tom, jak se tento problém v České
republice řeší. Za největší perličku považuji vyměřování výživného na
děti z příjmů, které by rodič mohl mít, kdyby neztratil práci. Ale on
ji ztratil…
Návrh placení alimentů za neplatiče problém vůbec
nevyřeší
Hlavní problém spočívá v tom, že věc má také svoji stinnou stránku,
která je zcela opomíjená. Vymahatelnost práva, o kterou by mělo jít při
tvorbě každého zákona, se zmíněným opatřením nezlepší ani o píď. Návrh
totiž vůbec neřeší problém neplatičů. Velmi častým důvodem neplacení je
fakt, že dotyčný rodič prostě na alimenty nemá peníze. Nedostane
výplatu, přijde o práci nebo se jako podnikatel dostane do druhotné
platební neschopnosti.
To však soudy vůbec nereflektují. Paní ministryně se snaží předložit
pro mnohé líbivé opatření. Namísto aby se ptala po důvodech neplacení,
udělá typicky socialistické gesto. Placení alimentů státem a následné
vymáhání exekutory. Tím tak trochu přiznává, že současný soudní systém
nefunguje. Bohužel ale nedomýšlí všechny důsledky případného zavedení
zákona.
Proč paní ministryně neuvažuje spíše o půjčkách postiženým rodinám a
řešení problému porozvodové „žumpy“, na které parazitují různí právníci
a exekutoři. To je totiž běh na dlouhou trať. Jen v roce 2013 české
soudy podle ČSÚ vydali 156 tisíc exekucí na základě neplacení alimentů,
aby pokryly dluhy na výživném 13 miliard korun. Proč se z nich vymohla
pouze část?
Návrh jde proti logice i behaviorální psychologii
Ještě jasněji by nám v celém problému měla udělat následující úvaha:
Pokud se někdo doteď neobtěžoval s placením výživného, začne je
najednou platit v momentě, když bude vědět, že jej za něj zaplatí stát?
Samozřejmě, že ne. Takový způsob uvažování je naprosto naivní a
absurdní. A ve své podstatě demotivující.
Stát by spíše měl zrychlit soudní řízení a hlavně zavést účinné postihy
všech hříšníků (srážky ze sociálních dávek, veřejné práce atd.). A také
by nebylo od věci najít způsob, jak odradit všechny jedince, kteří by
snad uvažovali o neplacení. To však tento návrh neřeší a řešit nebude.
Nápad paní ministryně proto považuji za naprosto chybný a nekoncepční
krok. Pokud se jej podaří prosadit, spíše než čehokoli jiného se
dočkáme dalšího dobrého byznysu pro exekutory, kteří dříve nebo později
dostanou řadu rodičů do dluhové pasti. Řešit je potřeba příčiny
problémů, ne až jejich důsledky. A jakékoliv dílčí řešení složité
porozvodové péče spíše prohloubí zákopy mezi lidmi a poškodí skrze
rodiče především děti. A to již nemluvím o možnosti dluhy zdědit. Ale o
tom zas někdy jindy.
Přeji hezký den a veselou mysl!
|
|
