 Veřejný
ochránce práv názvem
svojí funkce u řady lidí vzbuzuje mylnou představu, že jim nějak
pomůže, pokud dojde k porušení jejich práv. Jeho pravomoc je ve
skutečnosti velice omezená a do rozhodovací činnosti soudů (bohužel)
nemůže zasahovat. Pokud se tedy obrátíte na Veřejného ochránce práv s
tím, že vám soud vyměřil výživné v hrubém rozporu s čl. 4 Listiny
základních práv a svobod, zašle vám pouze předtištěné všeobecné
informace k vyměřování výživného. Tento dokument vznikl asi před 6
lety, kdy byl Veřejným ochráncem práv JUDr. Otakar Motejl. V
nezměněné podobě je ještě dnes prezentován na webových stránkách
Veřejného ochránce práv. (Jen se to špatně hledá, když ani
nevíte, že něco takového vůbec existuje.) V roce 2010 byla
přidána jen krátká pasáž s tabulkami výživného.
Sice se nejedná o judikát, ale asi jen těžko může někdo ze současných
"řadových" soudců obecných soudů pochybovat o právních kvalitách JUDr.
Otakara Motejla a zpochybňovat jeho výklad Zákona o
rodině. Mimo frázovitých informací, které se nijak neliší od letité
justiční doktríny, je zde velmi kvalitní výklad § 85 odst. 2) zák. o
rodině, který se naopak do značné míry rozchází s justiční praxí.
Běžnou praxí je, že se nejdříve vypočítávají náklady dítěte. Běžné
výdaje (jídlo, oblečení apod.) se příliš neřeší a matka vypočítává
všechny talentové schopnosti dítěte a náklady s tím spojené. K těmto
nákladům se pak otci vyměří výživné – ber kde chceš!
Stejný postup - deficitní rozpočet - mohou přijmou pouze poslanci v
případě státní pokladny. V případě firmy, rodiny nebo jednotlivce to
však nikdy nemůže dlouho fungovat a dříve nebo později přijde totální
krach. Pak už se jen divíme, kolik lidí neplatí výživné.
Jak
vysoké výživné je možné uložit? Je omezena jeho výše?
Výše výživného
není zákonem výslovně omezena. Zákonná úprava vymezuje právo dítěte
podílet se na životní úrovni svých rodičů jakožto hlavní zásadu pro
určení vyživovací povinnosti. Vymezení je nutno chápat v
pozitivním i
negativním smyslu – je-li rodič, jehož výživné je určováno, v
takové
životní situaci, která mu zajišťuje nadstandardní životní úroveň, má
dítě právo, aby se na této vysoké úrovni podílelo. Má-li tedy rodič
vysoké příjmy, může stanovené výživné dosahovat částek i několika tisíc
korun měsíčně. Jestliže je životní úroveň rodiče pouze
průměrná nebo
nižší než průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto jeho životní
úroveň výrazně přesahovalo, a to ani tehdy, jsou-li potřeby dítěte
výrazně zvýšeny. Zákon o rodině vychází ze zásady, že pokud
dítě žije s
oběma svými rodiči, mělo by sdílet jejich životní úroveň. Takový
stav
by měl být zachován, i když dítě žije jenom s jedním z rodičů.
|
Pro vysvětlení stejné životní úrovně je příměr k nerozvedené rodině
správný, to ale nelze zaměňovat za možnosti plnit výživné, kdy po
rozvodu vedou rodiče dvě samostatné domácnosti a oproti nerozvedené
rodině jsou tak běžné životní náklady dvojnásobné. Po rozvodu
tedy
nikdy nemůže být dětem zachována stejná životní úroveň, jaká byla před
rozvodem.
Odkaz na stránku o výživném:
www.ochrance.cz/chcete-si-stezovat/zivotni-situace-problemy-a-jejich-reseni/vyzivovaci-povinnost-rodicu-k-detem-stanoveni-vyzivneho/
|
|
