Z pohledu výživného
a reverzního výživného spatřujeme pokrok ve smyslu přerozdělování
výdajů spravedlivější cestou mezi rodiče, a to nejen hraničním
stanovením plateb z příjmu jednoho rodiče na pokrytí potřeb dítěte, ale
s upozorněním na zohlednění dalších nemalých nákladů tohoto rodiče
např. na dojíždění nerezidentního rodiče pro dítě (tj. nákladů na
dopravu).
Dále zde je rozdíl od doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti,
kdy Unie doporučuje zohlednit rozsah péče o dítě nerezidentnímu rodiči
ve vyměřené platbě výživného a dále pro mnohé rodiče zásadní zohlednění
daňového zvýhodnění na dítě.
V tomto případě se však jedná pouze o vyjádření Unie a je otázkou, jak
se tyto myšlenky dostanou do praxe. Protože například vezmeme-li v
potaz pouze náklady na dopravu rodiče s vyzvednutím a vrácením dítě, je
pro mnohé soudce nemyslitelné tyto náklady vůbec uvažovat. To z toho
důvodu, že by pak zbylo málo na samotné výživné. Je tedy otázkou,
jestli je v nejlepším zájmu dítěte výživné, nebo kontakt s rodičem.
Protože je jasné, že i rodič s nejčastějším příjem 27 000 Kč
hrubého/2017, (21 000 Kč čistého/24 000 Kč při uplatnění daňového
zvýhodnění na děti) na tabulkové výživné na 2 dětí a současně dopravu
na větší vzdálenost prostě nemá.
Vedle nákladů na dopravu je však třeba uvažovat i to, že náklady na
péči (kontakt, respektive styk) v době víkendů jsou vyšší než náklady
ve všední den a náklady na rovnoměrně rozdělené prázdniny pak násobně
vyšší. V týdnu totiž jsou aktivity jasné – škola, škola,
dotovaný obědy a předplacené mimoškolní aktivity. Tyto možnosti však o
víkendu a v době prázdnin nejsou a nerezidentní rodič musí aktivity
hradit sám bez přispění druhého rodiče. Pokud však tomuto rodiči po
vyměření výživného nezbývá dostatek prostředků ani na samotnou dopravu
pro dítě, tak bez pomoci jiných není schopen za současné situace
finančně zajistit ani zbylé náklady styk.
Za Reverzní výživné odkazujeme na možnost výpočtu výživného s pomocí
životního minima. Kdy procentem zohledníme výživné ve skutečném příjmu
daného nerezidentního i rezidentního rodiče. Tj. princip stanovení
výživného jako při střídavé péči, kdy je výživné stanoveno oběma
rodičům. Při výlučné péči může být výživné rozdílem částek
odpovídajících každému z rodičů. S tím, že minimální výživné (ovšem bez
realizace styku) by mělo měla být ½ částky životního minima na dítě
daného věku.
Současně se prohlášení nezabývá tím, že rezidentní rodič nemusí výdaje
na dítě dokládat. Např. rodiče s výživným v desítkách tisíc tak
spravují majetky nezletilých každý měsíc s nulovým zůstatkem bez
jakékoliv nutnosti prokázat platícímu rodiči, soudu či OSPODu, že
jednali s péčí řádného hospodáře při správě majetku třetí osoby či zda
výživné bylo vůbec využito na potřeby dítěte a k jeho prospěchu.
Střídavá péče tak velmi úzce souvisí s výživným a financemi obecně.
Proto i když se fakticky o střídavou péči se střídáním o dítě co 7 dní
nejedná, je způsob stanovování výživného v režimu střídavé péče
řešením, a to ve všech způsobech vypořádání péče o dítě, pokud oba
rodiče zajišťují náklady své část péče či styku.
Současně je třeba vzít v potaz i fakt, že při realizaci styku máte styk
vykonávat osobně, tj. nemáte dítě svěřovat třetí osobě. Pakliže v
režimu výlučné péče jednoho rodiče máte dítě v režimu styku 20 % času
(tj. každý druhý víkend a ½ prázdnin) nemáte dle zákoníku práce jako
zaměstnanec tolik dovolené, abyste styk mohl osobně vykonávat (v praxi
se řeší obcházením této právní úpravy a využíváním postupu, jako by
dítě bylo ve střídavé péči). Pokud jste OSVČ, můžete si čas udělat, ale
zase nemáte fakturovaný příjem takový, abyste byl schopen platit
vyměřené výživné. Opět je tedy střídavá péče řešením, kdy se nezmění
pro dítě nic, ale oba rodiče mají možnost starat se o dítě dle možností
a schopností s ohledem na zajištění potřebných financí na pokrytí
potřeb vedle dítěte i rodičů.
|
|