 Velvyslanectví
Spolkové republiky Německo v Praze
Vlašská 19
118 00 Praha 1
Vaše Excelence,
jako pověřený signatář Charty práv výživou povinných rodičů 2017 (viz příloha)
si dovoluji seznámit Vaši vládu se systematickým porušováním principů
právního státu v České republice, které je dáno naprostou
nepředvídatelností soudních rozhodnutí o výživném na děti a
nevymahatelností ústavně deklarovaných základních práv povinných rodičů
při stanovení vyživovací povinnosti.
Ve Vaší zemi je výživné na děti stanoveno na základě pevných pravidel
dohodnutých Vrchními zemskými soudy - Düsseldorfských tabulek, které
například zohledňují nezbytné základní životní náklady povinného
(Monatlicher Eigenbedarf) a případné zcela výjimečné odchýlení se od
těchto pravidel musí být soudem široce zdůvodněno. V České republice
byl Ministerstvem spravedlnosti vydán jakýsi Metodický pokyn na
sjednocování rozhodování soudů o výživném, ten je však pro soudy
naprosto nezávazný a pouze zastírá skutečnost, že zde stanovení
vyživovací povinnosti probíhá v rozporu s principy deklarovanými
ústavním zákonem „Listina základních práv a svobod“, bez jejího
zákonného vymezení a bez zákonného určení mezí základního práva
svobodně nakládat s legálně nabytým majetkem. České soudy tak stanovují
vyživovací povinnost jen podle momentální nálady konkrétního soudce,
buď jako jakousi daň z majetku povinného nebo je libovolně určována z
teoreticky dosažitelného příjmu povinného, což ve svém důsledku pro
povinného fakticky znamená uložení nucených prací a hrubé
omezení základního práva na svobodnou volbu povolání. To
zcela jednoznačně dokazuje oficiální statistka o rozhodování soudů o
výživném (viz. příloha). Soudy každý rok vydávají asi 28 000 rozhodnutí
o výživném, což je vcelku slušný reprezentativní vzorek, přesto při
určování výživného vycházejí z průměrného rozhodného čistého příjmu
rodiče, který je vyšší než celorepublikový průměrný hrubý
příjem, na který drtivá většina občanů ani zdaleka nedosáhne.
Mnohdy tak povinnému rodiči po zaplacení výživného nezůstane ani
nezbytné existenční minimum (Monatlicher Eigenbedarf) a v extrémních
případech dokonce výživné přesahuje skutečné příjmy povinného.
Tento systém určování výživného je pak skupinami různých neziskových
organizací, advokátů a exekutorů zneužíván k drancování majetku
povinného rodiče, na jehož vybudování se podílela rozpadlá rodina v
době svého nejlepšího rozkvětu nebo několik předchozích generací
povinného, přičemž v první řadě jsou uspokojovány lichvářské náklady
advokátů a exekutorů a na uspokojení pohledávky potřebného
dítěte často nic nezbude. Přes Ústavou deklarovanou rovnost
občanů se pouze na tuto skupinu „dlužníků“ vztahuje možnost exekučního
vymáhání dluhu vyslovením zákazu řízení motorového vozidla. Zákony jsou
tímto způsobem zneužívány ke zcela jinému účelu, neboť prodlení v
plnění výživného není závažný či opakovaný dopravní přestupek.
Bez ohledu na zákonem upravenou subsidiaritu trestní represe, je zde
také možné proti povinnému zahájit trestní stíhání, a to aniž
by před tím byly využity dostupné prostředky civilního práva,
v daném případě exekuční řízení. Ačkoliv se jedná o specifický a
zvláště citlivý vztah mezi povinným a oprávněným založený na pokrevním
poutu v přímé řadě, na straně povinného zde není žádný
prostředek ochrany jeho základních práv, pokud například z
důvodu poklesu či ztráty příjmu není schopen řádně platit výživné. Celý
právní systém je výrazně vychýlen pouze ve prospěch oprávněného dítěte
a absolutně nerozlišuje skutečné neplatiče výživného od rodičů, kteří
nejsou schopni plnit výživné ať už s ohledem na jeho nereálně
stanovenou výši soudem nebo pro dočasnou ztrátu příjmu. Každý rok je
tak pravomocně odsouzeno asi 8000 rodičů, z toho asi 900 rodičů
nepodmíněným trestem, kdy náklady na uvěznění jednoho pro
společnost nijak nebezpečného rodiče činí desetinásobek průměrného
výživného a potřebnému dítěti se nedostane jediná koruna. Po
celou dobu uvěznění povinnému rodiči dále narůstá dluh na výživném,
jehož splacení je nereálné ani po ukončení trestu, kdy se záznamem v
rejstříku trestů nemá šanci získat dobře placené zaměstnání.
Kriminalizace povinných rodičů tak zjevně slouží jen k přikrášlování
statistiky objasněnosti trestných činů a vytížení přebujelé justice.
Nelze se tudíž divit, že v této zemi jsou věznice v současnosti
zaplněny na 106 %, přičemž ČR v přepočtu na 100000 obyvatel vězní 3krát
více osob než např. Spolková republika Německo. Potvrzují to také slova
našeho současného premiéra, který v živém televizním přenosu z jednání
Poslanecké sněmovny uvedl, „že v České republice si
lze na zakázku objednat trestní stíhání“. Kdo by to
měl vědět lépe, než předseda vládní strany, která 4 roky ovládala
Ministerstvo spravedlnosti? Představitelé justice se těmto slovům
brání, jen protože potřebují obhájit svojí početní nadbytečnost, kdy
máme více soudců jak Japonsko se 100 milióny obyvatel. Politici napříč
politickým spektrem uvedené porušování základních lidských práv úmyslně
přehlížejí, neboť jsou často příbuzenskými vztahy či ekonomicky
provázáni se subjekty, které z vymáhání výživného profitují.
Vyjádřením „nejlepšího zájmu“ českého dítěte je
tedy drancování majetku, který by mohl dítěti zůstat po rodičích,
kriminalizace a vězeňská isolace povinných rodičů, kterým povinnost
nebyla stanovena podle pravidel stanovených ústavním zákonem.
Uvědomuji si odlišnost pojetí práva v našich zemích, která je dána mimo
jiné delší dobou demokratického vývoje ve Vaší zemi, nicméně si
dovoluji zdůraznit, že zákonné určení mezí základních práv a tudíž i
zákon stanovující meze pro stanovení výživného předpokládá i česká
Listina základních práv a svobod. Dovoluji si proto zdvořile požádat
Vaši vládu, aby se na úrovni Úřadu Vysokého komisaře pro lidská práva,
Evropské komise a Rady Evropy zasadila o dodržení článku 8 Všeobecné
deklarace lidských práv a tudíž i obecnou vymahatelnost deklarovaných
základních práv v České republice.
Zároveň si dovoluji požádat Vaši vládu, aby zvážila poskytnutí azylu
osobám, kterým v České republice hrozí trestí stíhání a uvěznění za
neplnění povinnosti, která jim nebyla stanovena za podmínek
deklarovaných Listinou základních práv a svobod.
Předem velice
děkuji.
V úctě zdraví
Luboš Meszner
|
|
